Povrch Měsíce je pokrytý jemným, prachovitým materiálem nazývaným regolitem, který vznikl v důsledku miliard let trvajících dopadů meteoritů. Tento povrch je posetý krátery, z nichž některé jsou velmi staré, například kráter Tycho nebo Copernicus, které jsou viditelné i ze Země. Na Měsíci jsou také rozsáhlé planiny zvané moře, což jsou ztuhlé lávové pláně, které vznikly při starověkých sopečných erupcích.

Měsíční moře jsou tmavší než okolní terén a zaujímají přibližně 16 % měsíčního povrchu, přičemž největší z nich je Mare Imbrium. Měsíc nemá atmosféru, takže povrch je vystaven přímému slunečnímu záření a extrémním teplotám, které se mohou pohybovat od -173 °C v noci až po 127 °C během dne. Povrch Měsíce je také pokrytý hlubokými trhlinami a údolími, které jsou pozůstatkem starých tektonických procesů.

Na Měsíci jsou patrné i horské masivy, jako jsou Montes Apenninus nebo Montes Alpes, které dosahují výšek několika kilometrů. Regolit obsahuje drobné úlomky hornin a minerálů, včetně oxidu křemičitého, železa, hliníku a vápníku. Povrch Měsíce je také místem, kde se nachází lunární roverové stopy z misí Apollo, které jsou stále viditelné díky absenci eroze. Celkově je povrch Měsíce důležitým objektem studia, který poskytuje cenné informace o vývoji naší sluneční soustavy.

Měsíční kráter Clavius je jedním z největších a nejstarších kráterů na Měsíci, nacházející se v jihovýchodní části Měsíčního moře (Mare Nubium). Kráter má průměr přibližně 225 kilometrů a jeho věk se odhaduje na více než 3 miliardy let, což z něj činí starý a vysoce erodovaný kráter. Byl pojmenován po italském astronomovi a matematikovi Christophoru Claviovi.

Kráter Clavius je známý svou výraznou strukturou, která zahrnuje několik menších kráterů, které se nacházejí uvnitř jeho hlavního obvodu. Tato skupina menších kráterů se často označuje jako "Claviusovy satelity". Kráter má hluboké dno, které je pokryto jemným prachovým materiálem a několik centrálních vrcholů, které vznikly při kolapsu původní struktury.

Vzhledem k jeho velikosti a stáří je Clavius silně erodován a jeho okraje jsou značně opotřebované. Kráter je obklopen mnoha menšími krátery, které vznikly později a ukazují na kontinuální proces dopadů, který Měsíc zažil. Jeho průměr a struktura poskytují detailní informace o historii dopadových událostí na Měsíci.

Kráter Clavius je obzvlášť zajímavý pro amatérské astronomy a je dobře viditelný v dalekohledech, které ukazují jeho složitou strukturu a množství detailů. Je jedním z největších kráterů na Měsíci, což z něj činí důležitý objekt pro studium lunární geologie. Clavius rovněž poskytuje vynikající příležitosti pro studium erozních procesů a dynamiky kráterů na Měsíci.