Neptun je osmá a nejvzdálenější planeta sluneční soustavy, označovaná jako ledový obr. Byl objeven v roce 1846 na základě matematických predikcí a od té doby je předmětem intenzivního studia.

Má průměr přibližně 49 500 km a je zhruba čtyřikrát větší než Země v průměru. Jeho atmosféra je složena převážně z vodíku a helia s výrazným obsahem metanu, který mu dává namodralý vzhled. Povrchová teplota je velmi nízká a planety ukazují dynamické meteorologické procesy vč. rychlých větrů a oblačných systémů. Základní fyzikální parametry (hmotnost, poloměr, hustota) jsou pravidelně udržovány v databázích JPL a NASA.

Zdrojová data udávají průměrné heliocentrické vzdálenosti okolo 30 AU, což znamená, že světlo ze Slunce tam dorazí zhruba za 4 hodiny. Neptun má relativně malou zdánlivou jasnost z Země (7–8 mag) a úhlový průměr ~2.2–2.4", takže je pro pozorování vizuálně drobný, ale vhodný pro fotografii a spektroskopii. Planeta hostí mnoho měsíců a prstenců; mezi měsíci je největší Triton, který je zajímavý svou retrográdní orbitou a geologickou aktivitou.

Triton je největší přirozený měsíc Neptunu a jeden z nejzajímavějších měsíců v celé Sluneční soustavě. Byl objeven v roce 1846 a jako jediný velký měsíc Neptunu obíhá retrográdně, což silně naznačuje zachycení z Kuiperova pásu v minulosti.

Jeho průměr činí přibližně 2 700 km (poloměr ~1 353 km), což ho řadí mezi velké kamenné/ledové satelity. Povrch tvoří převážně velmi chladný led (dusík, voda, oxid uhličitý a methan) a má tenkou atmosféru bohatou na dusík s malým množstvím metanu. Snímeky a data od sondy Voyager 2 odhalily geologické znaky aktivního povrchu: geyzíry dusíku, hladké nízké krusty a málo kráterů - to ukazuje na relativně mladý a aktivní povrch.

Hustota a chemické složení naznačují smíšené jádro z kamene a ledu; Triton má poměrně vysokou hustotu ve srovnání s jinými velkými měsíci Neptunu. Jeho retrográdní dráha a fyzikální vlastnosti vedou k očekávané postupné spirále k Neptunu (dlouhodobá gravitační interakce), takže jeho budoucí osud je zajímavý pro dynamiku systému. Triton je také klíčovým cílem pro studium zachycených objektů Kuiperova pásu a možného vnitřního oceánu.