NGC 1893 je mladá otevřená hvězdokupa v souhvězdí Vozky, zanořená do emisní mlhoviny IC 410 (Sh2-236). Leží v bohatém poli zimní Mléčné dráhy asi 1,5° jihovýchodně od Mlhoviny Plamenné hvězdy (IC 405). Hvězdokupa je centrem asociace Aur OB2.

Patří k nejmladším známým otevřeným hvězdokupám a zároveň obsahuje poměrně početnou skupinu hmotných hvězd: nejméně pět hvězd spektrálního typu O, z nichž nejhmotnější je HD 242908 (O4,5 V). Podle katalogu MWSC je stará jen asi 3,5 milionu let a mladé hvězdy před hlavní posloupností v jejím okolí mají stáří řádově 1–5 milionů let. Záření a větry jejích hvězd ionizují okolní mlhovinu a podněcují hvězdotvorbu v kometárních globulích Sim 129 a Sim 130 („pulcích“). Vzdálenost se podle metody liší: katalog MWSC uvádí 3 300 pc, data Gaia DR3 vycházejí na ≈ 2 850 pc, tedy zhruba 9 300–10 800 světelných let. Světlo hvězdokupy výrazně zeslabuje mezihvězdný prach (zčervenání E(B-V) ≈ 0,95).

Při celkové jasnosti 7,5 mag je hvězdokupa snadno dostupná i menším dalekohledem a zabírá přibližně 25'. Vizuálně se jeví jako volná skupina jasnějších hvězd na pozadí slabé mlhoviny, kterou lépe zvýrazní filtr UHC nebo [O III]. Pro astrofotografii se obvykle snímá společně s mlhovinou IC 410 v H-alfa nebo v paletě SHO. Nejlépe je pozorovatelná v zimních měsících, kdy Vozka večer kulminuje vysoko nad obzorem.

IC 410 je emisní mlhovina (H II oblast) v souhvězdí Vozky, v bohatém poli zimní Mléčné dráhy. V katalozích se objevuje také jako Sh2-236, LBN 807 nebo CTB 17, v radioastronomii jako W8. Leží mezi dvěma dalšími známými mlhovinami: asi 1,5° severozápadně je Mlhovina Plamenné hvězdy (IC 405) a podobně daleko severovýchodně IC 417. V jejím středu je zanořená mladá otevřená hvězdokupa NGC 1893.

Zářící oblak plynu má v průměru přes 100 světelných let a tvarují ho hvězdné větry a záření hvězd z NGC 1893, mezi nimiž je nejméně pět hvězd spektrálního typu O. Nejznámějším detailem jsou dvě kometární globule Sim 129 a Sim 130, přezdívané „pulci“: hustá mračna plynu a prachu dlouhá zhruba 10 světelných let, jejichž hlavy lemují jasné hřbety ionizovaného plynu a ohony směřují od středu hvězdokupy. Kolem nich se soustřeďují velmi mladé hvězdy a studie jejich vznik spojují se zářením a větry hvězdy HD 242935 ve středu hvězdokupy, jde tedy o spouštěnou hvězdotvorbu. Vzdálenost se podle metody liší: katalog MWSC uvádí pro NGC 1893 3 300 pc, data Gaia DR3 vycházejí na ≈ 2 850 pc, tedy zhruba 9 300–10 800 světelných let.

Na obloze zabírá IC 410 přibližně 40' × 30', takže se vejde do pole běžných refraktorů i se sousedními mlhovinami. Mlhovinu částečně zakrývá prach v popředí a vizuálně je slabá; pomůže tmavá obloha a filtr UHC nebo [O III]. Pro astrofotografii je vděčným cílem úzkopásmové snímání v H-alfa nebo v paletě SHO, kde dobře vyniknou „pulci“ v kontrastu se zářícím okolím. Delší ohnisková vzdálenost ukáže detaily globulí, širší pole celou trojici IC 405, IC 410 a IC 417. Nejlépe je pozorovatelná v zimních měsících, kdy Vozka večer kulminuje vysoko nad obzorem.