IC 1848, známá jako Mlhovina Duše, je rozsáhlá emisní mlhovina nacházející se v souhvězdí Kasiopeji. Leží přibližně 7 500 světelných let od Země a tvoří spolu se sousední mlhovinou IC 1805 (Mlhovina Srdce) oblíbenou dvojici nazývanou Srdce a Duše.

Tato mlhovina obsahuje několik otevřených hvězdokup a aktivní oblasti tvorby hvězd. Intenzivní záření mladých horkých hvězd ionizuje okolní plyn, což způsobuje záři mlhoviny. Uvnitř se nacházejí i tmavé prachové struktury, které tvoří zajímavé tvary. IC 1848 je bohatá na molekulární vodík a těžší prvky vzniklé v předchozích generacích hvězd. Její rozsáhlé plynné oblaky se neustále mění vlivem hvězdného větru a tlakových rázů.

Mlhovina je často studována v infračerveném spektru, kde jsou viditelné chladné oblasti formující se hvězdné populace. Amatérští astronomové ji mohou pozorovat pomocí širokoúhlých teleskopů a filtrů pro emisní čáry vodíku.

IC 1871 je emisní mlhovina (H II oblast) v souhvězdí Kasiopeji, ve východní části rozsáhlé Mlhoviny Duše (IC 1848, W5, Sh2-199). V katalozích se objevuje také jako LBN 675. Spolu se sousední Mlhovinou Srdce (IC 1805) patří ke komplexu ionizovaného vodíku a prachu ve spirálním rameni Persea, zhruba 6 500 světelných let od Země.

Na snímcích vynikají tmavá prachová mračna lemovaná jasnými hřbety zářícího plynu. Tato hustá mračna tvarují hvězdné větry a záření hmotných mladých hvězd celého komplexu. Je to ukázkový příklad spouštěné hvězdotvorby, kdy tlak ionizovaného plynu stlačuje okolní mračna a podněcuje vznik dalších hvězd. Převládající červená barva pochází ze záření excitovaného vodíku v čáře H-alfa.

Katalogový rozměr samotné IC 1871 je jen asi 4', což při uvedené vzdálenosti odpovídá zhruba 8 světelným letům. Vizuálně je mlhovina velmi obtížná a i s filtrem UHC vyžaduje tmavou oblohu a větší dalekohled. Pro astrofotografii je vděčným cílem úzkopásmové snímání v H-alfa nebo v paletě SHO; s delší ohniskovou vzdáleností vyniknou detaily prachových pilířů, se širokým polem ji lze zachytit v kontextu celé Mlhoviny Duše. Kasiopeja je ze střední Evropy cirkumpolární, nejlépe se však pozoruje na podzim a v zimě, kdy stojí vysoko nad obzorem.