IC 405, známá jako mlhovina Planoucí hvězda (Flaming Star Nebula), je emisní a reflexní mlhovina v souhvězdí Vozky, v bohatém poli zimní Mléčné dráhy. V katalozích se objevuje také jako Sh2-229, Caldwell 31, LBN 795 nebo Ced 42. Asi 1,5° jihovýchodně od ní leží další emisní mlhovina IC 410, takže se obě často fotografují společně.

Mlhovinu osvětluje a ionizuje horká hvězda AE Aurigae spektrálního typu O9,5 V, která však v oblasti nevznikla. Jde o prchající hvězdu, která byla podle uznávaného scénáře před zhruba 2,5 milionu let vymrštěna z oblasti Trapezu v Orionu při srážce dvou dvojhvězd, spolu s hvězdou μ Columbae letící opačným směrem. AE Aurigae dnes proniká okolním prachem a plynem a vytváří v něm příďovou rázovou vlnu pozorovanou v infračerveném i rentgenovém oboru. Červená emisní složka (H-alfa) a modravá reflexní složka v okolí hvězdy dávají mlhovině charakteristický „plamenný“ vzhled. Podle paralaxy AE Aurigae z misie Gaia (≈ 390 pc) leží mlhovina asi 1 300 světelných let od Země, starší populární zdroje uvádějí kolem 1 500 světelných let.

Na obloze zabírá IC 405 přibližně 30' × 20', takže se dobře hodí pro refraktory s menší ohniskovou vzdáleností a širší zorné pole. Vizuálně je mlhovina slabá a s nízkým kontrastem; pomůže tmavá obloha a filtr H-beta nebo UHC. Pro astrofotografii je vděčným cílem úzkopásmové snímání v H-alfa, případně v paletě SHO, které zvýrazní vláknitou strukturu ionizovaného vodíku. Nejlépe je pozorovatelná v zimních měsících, kdy Vozka večer kulminuje vysoko nad obzorem.