Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, více než 11krát větší než Země. Je to plynný obr, složený převážně z vodíku a hélia, s hustou atmosférou plnou bouří a vírů. Nejznámější z těchto bouří je Velká rudá skvrna, obrovský hurikán, který trvá již stovky let a je větší než Země.

Jupiter má silné magnetické pole, které je 20 000krát silnější než zemské. Kolem planety obíhá nejméně 92 známých měsíců, z nichž největší jsou Io, Europa, Ganymed a Callisto, známé jako Galileovy měsíce. Ganymed je dokonce největší měsíc v celé sluneční soustavě, větší než planeta Merkur. Europa, jeden z měsíců, je považována za kandidáta pro hledání mimozemského života díky oceánu kapalné vody pod ledovou kůrou.

Jupiter je známý také svými výraznými prstenci, i když jsou mnohem slabší než ty u Saturnu. Jeho rychlá rotace způsobuje, že planeta je zploštělá na pólech a má výrazný rovníkový vyboulený tvar. Jupiter hraje klíčovou roli ve stabilitě sluneční soustavy, protože jeho gravitační pole ovlivňuje dráhy mnoha těles, včetně asteroidů a komet.

Europa je jedním ze čtyř Galileovských měsíců obíhajících kolem Jupiteru a patří mezi nejzajímavější tělesa ve Sluneční soustavě. Její povrch je pokryt silnou vrstvou ledu, pod níž se pravděpodobně nachází rozsáhlý oceán kapalné vody. Tento oceán by mohl obsahovat více vody než všechny oceány na Zemi dohromady, což činí Europu hlavním kandidátem na mimozemský život. Povrch měsíce je poměrně hladký s četnými prasklinami a ledovými zlomy, což naznačuje geologickou aktivitu.

Slapové síly Jupitera způsobují zahřívání nitra Europy, což by mohlo podporovat hydrotermální procesy na dně oceánu. Řídká atmosféra Europy je složena převážně z kyslíku, avšak nevzniká biologickou cestou, nýbrž rozkladem vodního ledu. NASA plánuje sondu Europa Clipper, která by měla podrobně zkoumat povrch a atmosféru měsíce. Studie Europy by mohla přinést klíčové poznatky o možnostech života mimo Zemi. Tento měsíc je jedním z hlavních cílů astrobiologického výzkumu.

Callisto je druhý největší měsíc Jupitera a třetí největší měsíc ve Sluneční soustavě. Jeho povrch je extrémně starý a pokrytý množstvím impaktních kráterů, což naznačuje, že geologická aktivita je minimální. Na rozdíl od Europy a Ganymedu nevykazuje Callisto známky vnitřního zahřívání způsobeného slapovými silami Jupitera. Pod ledovou kůrou se však pravděpodobně nachází podpovrchový oceán, který by mohl obsahovat kapalnou vodu. Atmosféra měsíce je velmi řídká a skládá se převážně z oxidu uhličitého a molekulárního kyslíku.

Díky slabé interakci s Jupiterovým magnetickým polem je Callisto nejméně ovlivněným ze všech Galileovských měsíců. Vzhledem ke své stabilní geologii a dostupnosti vodního ledu je Callisto považováno za jedno z možných míst pro budoucí lidské základny. NASA dříve zvažovala Callisto jako zastávku pro mise směřující dál do vesmíru. Měsíc je často označován jako "mrtvý svět", ale jeho složení a struktura ho činí cenným objektem pro vědecký výzkum. Studium Callista pomáhá vědcům pochopit ranou historii Sluneční soustavy a vývoj ledových měsíců.

Ganymedes je největší měsíc Jupitera a zároveň největší měsíc ve Sluneční soustavě. Je dokonce větší než planeta Merkur, i když má menší hmotnost. Tento měsíc se skládá z křemičitých hornin a vodního ledu a jeho povrch je rozdělen na dvě hlavní oblasti – starší, silně kráterovanou a mladší, s množstvím tektonických rýh. Pod jeho ledovou kůrou se pravděpodobně nachází hluboký oceán kapalné vody, což z něj činí zajímavý cíl astrobiologického výzkumu.

Na rozdíl od ostatních měsíců ve Sluneční soustavě má Ganymedes vlastní magnetické pole, což naznačuje přítomnost tekutého kovového jádra. Jeho řídká atmosféra obsahuje kyslík, ale není dostatečně hustá pro podporu života. Vědci se domnívají, že slapové síly Jupitera mohly přispět k zahřívání jeho vnitřku, což by mohlo podpořit podzemní vodní ekosystémy. NASA i ESA plánují v budoucnu podrobněji prozkoumat Ganymedes prostřednictvím sondy JUICE (Jupiter Icy Moons Explorer). Tento měsíc je důležitý nejen pro pochopení vývoje Jupiterova systému, ale i pro hledání potenciálních míst, kde by mohl existovat mimozemský život.

Io je nejvnitřnější ze čtyř Galileovských měsíců Jupitera a zároveň vulkanicky nejaktivnější těleso ve Sluneční soustavě. Na jeho povrchu se nachází stovky aktivních sopek, které chrlí lávu až do výšky stovek kilometrů. Vulkanismus na Io je způsoben silnými slapovými silami Jupitera a jeho dalších velkých měsíců, které deformují a zahřívají jeho nitro. Povrch Io je pokryt lávovými pláněmi, sírovými usazeninami a kalderami, což mu dodává charakteristické žluté, oranžové a červené zbarvení.

Io téměř neobsahuje vodu, což ho odlišuje od ostatních Galileovských měsíců, které mají ledové kůry a pravděpodobné podpovrchové oceány. Jeho řídká atmosféra je tvořena především oxidem siřičitým a neumožňuje existenci života, jak ho známe. Magnetické pole Jupitera způsobuje, že se Io nachází v intenzivním radiačním prostředí, což by činilo jakýkoliv průzkum na jeho povrchu extrémně náročným. Data o Io byla získána díky sondám jako Voyager, Galileo a Juno, které poskytly detailní snímky a informace o jeho dynamickém povrchu. Studium Io pomáhá vědcům lépe pochopit vulkanismus na Zemi i na jiných tělesech mimo Sluneční soustavu.