Povrch Měsíce je pokrytý jemným, prachovitým materiálem nazývaným regolitem, který vznikl v důsledku miliard let trvajících dopadů meteoritů. Tento povrch je posetý krátery, z nichž některé jsou velmi staré, například kráter Tycho nebo Copernicus, které jsou viditelné i ze Země. Na Měsíci jsou také rozsáhlé planiny zvané moře, což jsou ztuhlé lávové pláně, které vznikly při starověkých sopečných erupcích.

Měsíční moře jsou tmavší než okolní terén a zaujímají přibližně 16 % měsíčního povrchu, přičemž největší z nich je Mare Imbrium. Měsíc nemá atmosféru, takže povrch je vystaven přímému slunečnímu záření a extrémním teplotám, které se mohou pohybovat od -173 °C v noci až po 127 °C během dne. Povrch Měsíce je také pokrytý hlubokými trhlinami a údolími, které jsou pozůstatkem starých tektonických procesů.

Na Měsíci jsou patrné i horské masivy, jako jsou Montes Apenninus nebo Montes Alpes, které dosahují výšek několika kilometrů. Regolit obsahuje drobné úlomky hornin a minerálů, včetně oxidu křemičitého, železa, hliníku a vápníku. Povrch Měsíce je také místem, kde se nachází lunární roverové stopy z misí Apollo, které jsou stále viditelné díky absenci eroze. Celkově je povrch Měsíce důležitým objektem studia, který poskytuje cenné informace o vývoji naší sluneční soustavy.

Kráter Theophilus je jedním z nejvýraznějších impaktních kráterů na přivrácené straně Měsíce. Nachází se na okraji Mare Nectaris, což je měsíční moře vytvořené lávovými proudy po velkém impaktu. Kráter má průměr přibližně 101 kilometrů a hloubku kolem 4,4 kilometru.

Je pojmenován po řeckém filozofovi Theofilovi a patří do kategorie tzv. komplexních kráterů, které mají centrální vrcholovou strukturu. Tato centrální hora uvnitř kráteru dosahuje výšky až 1,4 kilometru nad dnem kráteru. Theophilus má ostré, stupňovité stěny, které vznikly při kolapsu části kráterových svahů po impaktu.

Kráter je relativně mladý, odhaduje se, že vznikl před 1 až 2 miliardami let. Světlé radiální paprsky kolem kráteru naznačují, že jeho impakt vyvrhl materiál na okolní povrch. Okolí kráteru je bohaté na rozmanité horniny, jako je anortosit, který se nachází v měsíční kůře.

Díky své výrazné a relativně neporušené struktuře je kráter Theophilus oblíbeným cílem pozorování jak amatérskými astronomy, tak vědeckými výzkumníky.