Povrch Měsíce je pokrytý jemným, prachovitým materiálem nazývaným regolitem, který vznikl v důsledku miliard let trvajících dopadů meteoritů. Tento povrch je posetý krátery, z nichž některé jsou velmi staré, například kráter Tycho nebo Copernicus, které jsou viditelné i ze Země. Na Měsíci jsou také rozsáhlé planiny zvané moře, což jsou ztuhlé lávové pláně, které vznikly při starověkých sopečných erupcích.

Měsíční moře jsou tmavší než okolní terén a zaujímají přibližně 16 % měsíčního povrchu, přičemž největší z nich je Mare Imbrium. Měsíc nemá atmosféru, takže povrch je vystaven přímému slunečnímu záření a extrémním teplotám, které se mohou pohybovat od -173 °C v noci až po 127 °C během dne. Povrch Měsíce je také pokrytý hlubokými trhlinami a údolími, které jsou pozůstatkem starých tektonických procesů.

Na Měsíci jsou patrné i horské masivy, jako jsou Montes Apenninus nebo Montes Alpes, které dosahují výšek několika kilometrů. Regolit obsahuje drobné úlomky hornin a minerálů, včetně oxidu křemičitého, železa, hliníku a vápníku. Povrch Měsíce je také místem, kde se nachází lunární roverové stopy z misí Apollo, které jsou stále viditelné díky absenci eroze. Celkově je povrch Měsíce důležitým objektem studia, který poskytuje cenné informace o vývoji naší sluneční soustavy.

Kráter Moretus je jedním z nejvýraznějších impaktních kráterů na jižní polokouli Měsíce. S průměrem 114 kilometrů a hloubkou až 5 kilometrů představuje impozantní geologickou strukturu. Jeho centrální vrchol, vysoký přibližně 2 kilometry, vznikl při zpětném odskočení materiálu během dopadu a je jedním z jeho nejvýraznějších rysů. Moretus má strmé a terasovité stěny, které svědčí o složitých procesech při jeho formování.

Nachází se blízko měsíčního jižního pólu, což z něj činí ideální objekt pro pozorování při šikmém slunečním osvětlení, kdy jsou jeho detaily nejlépe patrné. V okolí kráteru lze pozorovat množství menších sekundárních kráterů, vzniklých dopady vyvrženého materiálu. Moretus je pojmenován po belgickém kartografovi a matematikovi Theodoru Moretovi, což odkazuje na jeho význam v historii vědy.

Kráter zaujímá jak profesionální vědce, kteří jej studují kvůli lepšímu pochopení měsíční geologie, tak amatérské astronomy, kteří oceňují jeho výrazný vzhled při pozorování dalekohledem. Jeho zachovalost a krása jej činí jedním z klenotů měsíční krajiny.