Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, více než 11krát větší než Země. Je to plynný obr, složený převážně z vodíku a hélia, s hustou atmosférou plnou bouří a vírů. Nejznámější z těchto bouří je Velká rudá skvrna, obrovský hurikán, který trvá již stovky let a je větší než Země.

Jupiter má silné magnetické pole, které je 20 000krát silnější než zemské. Kolem planety obíhá nejméně 92 známých měsíců, z nichž největší jsou Io, Europa, Ganymed a Callisto, známé jako Galileovy měsíce. Ganymed je dokonce největší měsíc v celé sluneční soustavě, větší než planeta Merkur. Europa, jeden z měsíců, je považována za kandidáta pro hledání mimozemského života díky oceánu kapalné vody pod ledovou kůrou.

Jupiter je známý také svými výraznými prstenci, i když jsou mnohem slabší než ty u Saturnu. Jeho rychlá rotace způsobuje, že planeta je zploštělá na pólech a má výrazný rovníkový vyboulený tvar. Jupiter hraje klíčovou roli ve stabilitě sluneční soustavy, protože jeho gravitační pole ovlivňuje dráhy mnoha těles, včetně asteroidů a komet.

Io je nejvnitřnější ze čtyř Galileovských měsíců Jupitera a zároveň vulkanicky nejaktivnější těleso ve Sluneční soustavě. Na jeho povrchu se nachází stovky aktivních sopek, které chrlí lávu až do výšky stovek kilometrů. Vulkanismus na Io je způsoben silnými slapovými silami Jupitera a jeho dalších velkých měsíců, které deformují a zahřívají jeho nitro. Povrch Io je pokryt lávovými pláněmi, sírovými usazeninami a kalderami, což mu dodává charakteristické žluté, oranžové a červené zbarvení.

Io téměř neobsahuje vodu, což ho odlišuje od ostatních Galileovských měsíců, které mají ledové kůry a pravděpodobné podpovrchové oceány. Jeho řídká atmosféra je tvořena především oxidem siřičitým a neumožňuje existenci života, jak ho známe. Magnetické pole Jupitera způsobuje, že se Io nachází v intenzivním radiačním prostředí, což by činilo jakýkoliv průzkum na jeho povrchu extrémně náročným. Data o Io byla získána díky sondám jako Voyager, Galileo a Juno, které poskytly detailní snímky a informace o jeho dynamickém povrchu. Studium Io pomáhá vědcům lépe pochopit vulkanismus na Zemi i na jiných tělesech mimo Sluneční soustavu.

Velká rudá skvrna je obří bouře na Jupiteru, která zuří již po staletí. Jedná se o největší atmosférický vír ve sluneční soustavě, jehož průměr je přibližně dvakrát větší než Země. Skvrna je tvořena silnými větry, které dosahují rychlosti až 432 km/h. Bouře se nachází v jižní polokouli planety a má charakteristickou červenooranžovou barvu, jejíž příčina není dosud zcela objasněna, ale pravděpodobně souvisí s chemickými reakcemi v atmosféře.

Velká rudá skvrna byla poprvé pozorována v 17. století, pravděpodobně již Giovannim Cassinim. Od té doby se její velikost postupně zmenšuje, což naznačuje, že by mohla jednou zaniknout. Bouře se otáčí proti směru hodinových ručiček a je příkladem anticyklonálního systému v Jupiterově husté atmosféře. Pozorování ze sond, jako jsou Voyager, Galileo a Juno, poskytly cenné informace o dynamice této bouře. Skvrna je významným objektem studia planetární meteorologie a pomáhá lépe pochopit atmosférické procesy nejen na Jupiteru, ale i na jiných planetách.